INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stýská se vám po časech, kdy mráz přicházel z Göteborgu? Pláčete při vzpomínce na doby, kdy strašný lesů pán Jon Nödtveidt kvílel v pevnosti Somberlain a hřímal na světelné bání? Vytáhněte kapesníky, seškrábněte rez z černých brnění a vzhůru na SLÆGT! Mladí Dánové za sebou mají debut "Ildsvanger", který se nesl v duchu abstraktního black metalového minimalismu. Těžko říci, co je potkalo za životní otřes, že své MLP "Beautiful and Damned" se rozhodli vykreslit v podstatně ornamentálnějším a klasičtějším duchu, každopádně fandové staré dobré severské školy 90. let, která unikátně fúzovala prvky BM, DM a heavy metalu, si už při prvním dunivém nájezdu kotlů, dvojkopáků a chrastivého riffu v "Move In Chaos" začnou blaženě pobrukovat. SLÆGT nepředstírají novátorství a na "Beautiful and Damned" umně kombinují to, co na nordické metalové škole vždy mrazilo nejvíc - pestrou melodiku, ponurost a tah na branku.
Dojde na táhlá hevíková sóla ("Alshinecheri"), náladotvornou španělkovou akustickou mezihru ("Church Of The Night") a v eponymní skladbě i na doomově rozplakaný riff, který ale přejde do toho, co Dánové dělají nejlépe - do přímočarého a chytlavého metalového dusání, které ve staromilcích probudí krásné vzpomínky. S připočtením stylově chrastivého a řízného soundu i střídmého retro vizuálu nezbývá než konstatovat, že SLÆGT udeřili (rezavý) hřebík na hlavičku. Nic než stará dobrá hudební nekromancie bez zvláštní přidané hodnoty. V tomhle případě neva.
7 / 10
Vydáno: 2015
Vydavatel: Bonehead Production
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.